Welwitschia mirabilis – živoucí fosilie

Welwitschia mirabilis

Přinášíme krátký článek o jedné z nejpozoruhodnějších rostlin světa, živoucí fosilii Welwitschii mirabilis.

Taxonomie

Říše Plantae, oddělení Gnetophyta – obalosemenné, třída Welwitschiopsida, řád Welwitschiales, čeleď Welwitschiaceae. Někdy je řazena do řádu Gnetales. Synonymum: W. bainesii

Zajímavosti

Jediný druh rodu, čeledi i třídy. Rostlina byla objevena v září roku 1859 slovinským lékařem a botanikem Friderikem Martinem Jožefem Velbičem v Angole a odeslána do botanické zahrady v Kew u Londýna, kde byla pojmenována na počest nálezce. Nezávisle však byla objevena i malířem T. Bainesem a nějakou dobu nesla dvě jména.

V mnoha směrech jde o nejpodivuhodnější rostlinu naší planety. Věk několika nejstarších jedinců byl určen na 1500 – 2000 let, což znamená, že pamatují dobu, kdy po Zemi chodil Ježíš či Mohamed. Druh má nejdéle žijící a nejdelší listy v rostlinné říši. Pokud by nedocházelo k jejich usychání na koncích, mohly by dorůst u nejstarších exemplářů délky kolem půl kilometru.

Welwitschia mirabilis

Popis

Jedná se vlastně o strom, jehož 2-3 m dlouhý kmen (spíše dřevnatý stonek) je vrostlý do země, kde přechází v kůlovitý kořen. Nadzemní část rostliny je zploštělá, ve stáří až 1 m v průměru. Nese 1 pár kožovitých vstřícných listů, přirůstajících na bázi po celý život rostliny 20-30 cm ročně. Jejich konce se vlivem horka a vysušujícího větru postupně třepí a zasychají, u starých rostlin však dosahují mnohametrové délky.

Welwitschie je dvoudomá nahosemenná rostlina. Samčí šištice mají tmavě růžovou barvu a nesou žluté prašníky. Samičí šištice jsou žlutavé a ukrývají mezi šupinami vajíčka. Semena mají v průměru 1 cm a jejich blanitý lem usnadňuje šíření po okolí pomocí větru.

Ekologie

Rostliny pocházejí ze suchých pouštních oblastí, kde úhrn ročních dešťových srážek činí jen 0-25 mm při poměrně vysoké průměrné roční teplotě kolem 20 stupňů C. Déšť nahrazují časté mlhy. Mlha nad pouští se během mnoha nocí sráží na listech do kapiček rosy, která po nich stéká ke kořenům. Část vody se průduchy dostává přímo do listů. Dlouhý kořen umožňuje rostlinám dosáhnout k podzemní vláze. Rostlina využívá tzv. CAM metabolismus, který jí umožňuje dokonalé hospodaření s vodou a živinami. Opylování zprostředkovává hmyz. Semena často končí jako potrava různých živočichů a vyklíčí jen minimum z nich. Semenáče se na původních lokalitách prakticky nevyskytují.

Welwitschia mirabilis

Rozšíření a pěstování

Welwitschia mirabilis je endemitem Namibské pouště, jedné z nejstarších a nejsušších pouští světa. Jižní hranice výskytu je ve střední Namíbii, nejsevernější populace rostou u Angolského města Mocamedes. Areál výskytu je poměrně velký, jde o pás země asi 100 km široký a 1000 km dlouhý. Rostliny se zde však nacházejí poměrně řídce na izolovaných stanovištích, jsou přísně chráněny zákonem, ale bezprostřední vyhynutí jim nehrozí.

Rozmnožuje se ze semen, která ve vhodných podmínkách klíčí již několik dnů po výsevu, semenáče jsou první rok velmi choulostivé. Vyžaduje propustný substrát jako většina sukulentních rostlin, dříve doporučované pěstování v novodurových či keramických trubkách není nutné. Nezbytné je teplé a suché přezimování, umístění na světlém stanovišti nebo v polostínu, v průběhu vegetace pravidelná zálivka podmokem, prospívá občasné rosení listů.