Krásná, vzácná a nedostupná Avonia

Pohled do sbírky Avonií

V posledních letech jsou časté nejrůznější žebříčky popularity filmů, písní či jejich interpretů, soutěže nejkrásnějších aut, dívek i babiček. Nepochybně se dočkáme brzy i hlasování o nejoblíbenější, případně nejvyhledávanější druhy sukulentních rostlin. Myslím, že mnoho hlasů dostane Avonia quinaria v. alstonii. Jde o velmi atraktivní druh a poptávka po něm bude ještě dlouho převyšovat nabídku. Proto se chci se čtenáři rozdělit o zkušenosti s pěstováním i množením a dát několik námětů, které podle mého názoru stojí za vyzkoušení.

Rostliny rodu Avonia byly donedávna sekcí rodu Anacampseros, čeleď Portulacaceae, šruchovité. Obecně jde o nízké byliny s dužnatými listy. Ty jsou u rodu Avonia překryty šupinovitými listeny, což jim dává stříbřitý vzhled, umožňuje odrážet sluneční paprsky, zabraňuje přehřívání a pomáhá hospodaření se zásobami vody a živin. Některé druhy /A. herreana, A. albissima, A. papyracea aj./ na přírodních stanovištních často splývají s okolím a působí jako mimikry.

Avonia quinaria v. alstonii

Avonia quinaria a A. quinaria ssp. alstonii pocházejí z pohraničních oblastí Namibie, sev. Namaqualandu a první z nich byl popsán již roku 1840. Zásluhu o jeho šíření Evropou na začátku minulého století má zahradnická firma Haage. Právě v Erfurtu a okolí je dodnes možné vypátrat v místních sbírkách jedince možná až stoleté, jejichž kaudexy dosahují 10 i více cm v průměru. Druhový název má podle nejmenší římské stříbrné mince /quinarius/.

Rostliny vytvářejí řepovitý kaudex o průměru několika centimetrů, z něhož vyrůstá u mladých rostlin několik desítek, u starých jedinců stovky větévek 3-5 cm dlouhých a 1-2 mm tenkých / obr. č. 1/ . Květy jsou terminální a tvoří se na konci prodloužených větévek. Jsou ozdobné, pro svou velikost až 3 cm v průměru vzhledem k tělu nápadně velké a někdy vyrůstají v takovém počtu, že rostlinu po otevření zcela ukryjí. Sepály bývají 1 cm, petály 1,5 cm dlouhé, červené u ssp. quinaria, bílé nebo vzácněji růžové u ssp. alstonii, / viz obr. č. 2/, který je v jiných znacích druhu A. quinaria podobný. Plod je 6-7 mm vysoký, semen v semeníku bývá nejčastěji 15-50, jsou drobná a kulovitá.

Květy se otevírají na jediný den kolem 16-17 hodiny, zavírají přibližně ve 20 hodin a jsou podle mých zkušeností cizosprašné, což ve své monografii potvrzuje i G. Rowley. C. Rodgerson /in Brit. Cact. Succ. J. 5 : 37-38, 1987/ však upozornil na existenci rostlin schopných samoopylení. Květy po otevření opyluji opakovaně 2-3x. Protože květy vyrůstají postupně od května do října, stává se, že se na různých rostlinách často otevírají ve dvou po sobě jdoucích dnech. Mohu doporučit pokus uchovat pyl z dříve kvetoucí rostliny a použít ho následující den k opylení jiné rostliny. Jemný štětec po odebrání pylových zrnek zabalím do alobalu a uložím v chladničce při teplotě kolem 4 stupňů C. Do alobalu je také možné pinzetou odebrat několik pylových tyčinek, zabalit, uložit obdobně, a pyl z nich použít následující den. Úspěšnost popsaného postupu je kolem 40%, což u tak vzácného taxonu za úsilí určitě stojí. Tím spíše, že se nezdaří ani každý pokus opylit dvě současně kvetoucí rostliny. Mám dojem, že zejména růžově kvetoucí rostliny tvoří semeníky méně ochotně a s nižším počten zrn než ty s bílými květy.

Název Avonia quinaria ssp. alstonii /Schönl./ Rowl. z úrovně samostatného druhu A. alstonii vytvořil Rowley v r. 1994. Jméno alstonii je po Edwardu Alstonovi, správci farmy v Kapsku na konci 18 st. Druh byl distribuován např. v r. 1969 jako ISI 1577. Pod polním číslem GR 324 byl sbírán v Eentriet v roce 1971. Botanici a cestovatelé, kteří navštívili přírodní lokality uvádí, že roste často ve skalních štěrbinách a kaudex vyplňuje jejich tvar. Doprovodnou vegetaci tvoří např. Avonia papyracea, Bulbine succulenta, Crassula barklyi, Ruschia meyeri, Sarcocaulon crassicaule, některé geofytní pelargónie, Albuca unifoliata a jiné drobné cibuloviny.

Avonia quinaria v. alstonii

Popisují, že zásobní orgán i dolní části větévek jsou často zasypány pískem a drobnými kaménky. Po bělavých chomáčích se dá v suché části sezóny chodit bez poškození rostlin, kterých je na některých lokalitách velký počet, až 50 jedinců různé velikosti na metru čtverečním. Kaudexy obvykle nepřesahují průměr 8 cm, bývají koláčovitého tvaru a jejich přírůstky jsou velmi pomalé. Byl pozorován výskyt rostliny s tělem 25 cm širokým, tvarem podobným vyvřelé lávě.

Avonia quinaria v. alstonii - semeník

Hlavní zásadou, jako ostatně u většiny drobných kaudexních sukulentů, je pěstování v propustném substrátu prostém nerozložených organických příměsí. Používám směs drobného štěrkopísku zbaveného prachových částic o granulaci 0,5 – 2 mm a přesáté vyzrálé zeminy v poměru 3:1. Samozřejmostí je dobrá drenáž. Zálivka musí být přiměřená umístění a velikosti rostlin, použitých pěstebních nádob a ročnímu období. Vhodné je ranní a dopolední slunce, rostliny nemusí být na trvale osluněném stanovišti. Množství světla však pozitivně ovlivňuje vzhled, násadu květů a jejich otevírání. Na stinném místě se některá poupata vůbec neotevřou. K pěstování používám plastové kontejnery , pro semenáče velikost 4×4 cm, pro sesazování více rostlin a pro dospělé exempláře velikost 5×5 nebo 6×6 cm.

Semenáče a rostliny do dvou let věku zalévám v průběhu vegetace častěji, vždy podmokem po vyschnutí horní vrstvy substrátu. Starším rostlinám dopřávám střídání zálivky s několika dny sucha a růstový klid od konce října do začátku dubna. Za chladného počasí nebo při předpovědi poklesu teplot nezalévám ani v létě. Druhy rodu Avonia mají tendenci k pozimnímu růstu, který jim však ukončuji přerušením zálivky. Pouze vybrané exempláře a semenáče přenáším do kultivátoru, kde pokračují v růstu nebo vývoji semeníků pod zářivkami. Zlaté pravidlo říká, že sucho škodí sukulentům méně než trvalejší přemokření. Nutný je určitý cit a zkušenost pěstitele, pravidelná kontrola rostlin, které mohou po přelití zkolabovat dříve, než to zpozorujeme. Ztráty jsou však spíše u mladých rostlin do 4 let věku. Zimuji na světle ve skleníku temperovaném na 12-15 stupňů C.

Rozmnožování

Avonia quinaria v. alstonii - červené poupě

Činnosti spojené s rozmnožováním patří k nejoblíbenějším aktivitám většiny pěstitelů. Týká se to pochopitelně i množení rostlin. V praxi přichází do úvahy výsev semen, zakořeňování jednotlivých větviček, případně dělení kaudexu na více částí, spíše v teoretické rovině i množení formou tkáňových kultur.

Klíčivá semena bývají pravidelně nabízena některými zahraničními firmami, např. německou firmou G. Köhres či americkou firmou Mesa Garden /S. Brack/. Vzhledem k rostoucímu počtu dospělých exemplářů v našich sbírkách je pouze otázkou nejbližších sezón, kdy se objeví semena i na českém trhu. Mezi botanickými zahradami jsou občas rozšiřována semena označovaná jako Anacampseros quinaria, z nichž spolehlivě vyrůstá druh Avonia ustulata /podobně je již několik let u nás nabízen pod názvem Anacampseros či Avonia comptoni druh, který s touto skvostnou miniaturou nemá nic společného/. Klíčivost semen je nejlepší 1-6 měsíců po sklizni a postupně klesá. Doporučuji provést výsev co nejdříve po jejich získání.

Avonia quinaria v. alstonii

Substrát pro výsev by měl být podobný jako pro výsevy litopsů event. kaktusů, tedy propustný, s převahou jemného písku. Jeho sterilizaci provádím v el. troubě. K výsevu užívám malé uzavíratelné nádoby s průhlednými víčky. Do nádobek současně nevysévám žádný jiný sukulentní druh. Semenáče Avonia quinaria resp. A. quinaria ssp. alstonii mají specifické nároky na větrání, první pikýrování, umístění apod., odlišné od jiných sukulentů. Máme-li jen menší množství semen, lze pro výsev využít také kontejner z plastu o velikosti 4×4 nebo 5×5 cm naplněný po okraj sterilizovaným substrátem, povrch můžeme posypat 1 mm silnou vrstvou jemného písku. Sejeme na povrch substrátu předem zvlhčeného převařenou vodou. Na 1 centimetr plochy vysévám 3-5 semen. Květináč překryji proužkem skla nebo kouskem mikrotenové folie upevněné gumičkou.

Semena klíčí 2-7 dnů od výsevu, vývoj klíčenců je však velmi pomalý, což zvyšuje riziko, že je poškodí a zničí houby, plísně, rozvoj mechů a řas případně živočišní škůdci, z nichž jsou nejnebezpečnější larvy mušek smutnic. Smutnice likviduji postřikem přípravku Nurelle v koncentraci doporučované výrobcem pro okrasné rostliny. Jejich výskyt významně omezí i použití lepových desek STOPSET, které lze používat i v interiéru, protože neobsahují insekticidy. Při výskytu plísní aplikuji fungicidní přípravek /Rovral, Orthocid / a výsevy začnu větrat. Kritické období trvá první půlrok, ale jakmile se vytvoří základ kaudexu a několik drobných větviček, je vysoká šance na dopěstování rostlin. Pikýrujeme co nejpozději, nejlépe až po roce od výsevu, ale přesazování z vážných důvodů je možné již krátce po vzniku prvních větviček /viz obr. č.. /. Výsev je po přepikýrování vhodné udržovat několik dní ve vlhčím prostředí než dojde k zakořenění semenáčků. Máme-li podmínky pro celoroční pěstování rostlin pod zářivkami, doporučuji vývoj semenáčků nepřerušovat a udržovat je v růstu celé první zimní období. Omezí se tak ztráty a urychlí vývoj rostlin, které mohou dosáhnout květuschopnosti již druhý nebo třetí rok po vysetí.

Méně časté je množení vegetativní cestou. Při záchraně velké rostliny, jejíž kaudex byl napaden hnilobou, se podařilo rozdělením na tři části oddělit beznadějně napadenou partii a získat dvě části kaudexu se zbytky kořenového systému, které po zahojení řezných ran uspěšně zakořenily. To svědčí o možnosti dělení kaudexů, ale neumím si představit žádného pěstitele, který by zrovna u těchto druhů tuto činnost prováděl dobrovolně.

Za vyzkoušení stojí rozmnožování z jednotlivých větviček. Podařilo se je po opatrném oddělení od kaudexu a dvoudenním zasychání ran zakořeňovat v perlitu. Kořínky se vytvořily po 2-3 týdnech a v průběhu dalších měsíců se objevila tendence k růstu, odnožování a tvorbě základu kaudexu. Další vývoj ukáže, zda je tato možnost perspektivní.

Adolf Tomandl, 2005