Fotografie Davida Břízy z cest po Madagaskaru

Přinášíme několik fotografií, které David Bříza pořídil na Madagskaru. Širší výběr si zájemci  prohlédnou v září na tradiční výstavě sukulentů a dalších exotických rostlin ve sklenících Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Více informací k výstavě najdete v tomto příspěvku.

Informace o Madagaskaru

Historie

První obyvatelé se na ostrov přeplavili přes východní Afriku  a Indii z Indonésie asi před 2000 lety. Při hledání vhodné půdy pro pěstování rýže opouštěli pobřeží a postupně osídlili i horské oblasti ve vnitrozemí. Největší překážkou pro tyto pěstitele rýže byl prales a nejlepším pomocníkem při získávání půdy oheň. Vypalování a mýcení porostů, následná eroze půd, ničení mnohdy ještě vědecky neprozkoumaných unikátních rostlinných a živočišných rodů a druhů, jsou problémy trvající dodnes.

Lidé z vnitrozemí Afriky, patrně předkové dnešních Křováků, se tu usazovali později. Byli však málo početní na to, aby mohli osídlit celý ostrov, žili většinou v pralese a živili se primitivním lovem a sběrem. V 11. století se na ostrově objevilo větší množství Afričanů a Arabů, kteří zde založili první sultanát. Dnešní obyvatelé (Malgaši) mají z antropologického hlediska smíšený původ. Část z nich řadíme k mongoloidnímu, část k negroidnímu a část k europoidnímu typu.

Jako první Evropané Madagaskar objevili Portugalci v roce 1500, po nich přišli Britové. Roku 1885 byl vyhlášen francouzský protektorát, následně se ostrov stal až do roku 1960 francouzskou kolonií, kdy získal nezávislost.

Název ostrova

Nezachoval se žádný původní název ostrova. Obyvatelé sousedních ostrovů dali Madagaskaru jméno Tanti Bé – Veliká země, které často používají sami Malgaši. Také Evropané nazývali Madagaskar Velikým ostrovem (fr. Grande Ile). Za svůj další název Rudý ostrov vděčí rudě oranžové barvě oxidu železa, lateritu, zbarvujícího půdu i řeky. Je znám výrok francouzského zeměpisce E. Gautiera, že „Madagaskar se tvarem i barvou podobá cihle a ani úrodností se od ní příliš neliší“.

Dnešní název ostrova údajně vznikl omylem cestovatele Marka Pola ve středověku. Madagaskar si spletl s Mogadišem v Somálsku, v 16. století byl zkomolený název přenesen na ostrov a začal se běžně používat. Podle jiné teorie je název odvozen od největšího etnika Malgašů.

Popis ostrova

Madagaskar má plochu 590 000 čtverečních km a po Grónsku, Nové Guinei a Borneu je na čtvrtém místě ze všech ostrovů. Na délku měří 1600 km a v nejširším místě 600 km. Kdysi v druhohorách až třetihorách se oddělil od původně celistvé pevniny Gondwany a vývoj zde probíhal relativně nezávisle. Od Afriky jej odděluje 400 km Mosambického průlivu, působícího svými protiproudy jako bariéra, která bránila obyvatelům Afriky v snadné dostupnosti ostrova.

Fauna i flóra ostrova tak zůstala na jedné straně neúplná (chybí např. někteří afričtí práci, kteří by na ostrově měli příhodné podmínky, např. zoborožci, datlové, medozvěstky aj.), na druhé straně se zde vyskytuje mimořádně vysoký stupeň endemismu.

Povrch ostrova je převážně hornatý. Tvoří jej náhorní plošina zvolna se sklánějící k západu a příkře spadající na východ k úzkému pruhu pobřežní nížiny.  Na severu ostrova se vypíná vulkanický masív Tsaratanana nebo Maromokotro, který měří 2 876 m n. m.

Ve středu ostrova vystupuje pohoří Ankaratra, měřící až 2643 m.n.m. Na východě leží masív Andringitra a na jihozápadě masív Isalo se známým národním parkem.

Ostrov má 13,8 milionu obyvatel. Hlavní město Antananarivo, kterému Malgaši zkráceně říkají Tana, má 900 tis. obyvatel.

Podnebí

Klima ostrova je tropické, ovlivňované východními pasáty. Zima začíná v květnu, léto trvá od listopadu do dubna. Nejvíce srážek (přes 3000 mm) spadne ročně na návětrném východním pobřeží. Ve srážkovém stínu na západě a jihozápadě Madagaskaru spadne srážek nejméně (500 mm). Západ je sušší, mívá 500–1000 mm srážek ročně. Tomu odpovídá výskyt rostlin. Na východě roste stálezelený tropický les, přecházející do stálezeleného horského lesa, na jihozápadě a jihu roste xerofytický buš s výskytem mnoha endemitických sukulentů. Období sucha v nejsušší části ostrova trvá 11 měsíců. Roční tepoty se na ostrově pohybují od 20 °C v chladnějším období po 27 °C v období teplejším.

Flóra a fauna

Desítky miliónů let trvající izolace Madagaskaru od pevnin, různé nadmořské výšky, odlišné klimatické podmínky, relativně pozdní osídlování lidmi a další okolnosti umožnily, že Madagaskar dosud disponuje jedinečnou a bohatou flórou i faunou. Najdeme zde horské louky, tropické deštné pralesy (marně čelící lidské těžbě), savany, mangrovové porosty, trnité buše, vše plné unikátních orchidejí, sukulentů a živočichů vázaných pouze na tento ostrov (endemitů).

Osídlení člověkem znamenalo rychlou změnu a devastaci krajiny, provázenou úbytkem či vyhubením mnoha unikátních živočichů a rostlin, zavlečením cizorodých organismů (invazní rostliny a živočichové dravé šelmy, choroby, škůdci aj.). Původní cenné lesy, palisandrové, kaučukovníkové aj. porosty jsou z velké části zničeny. Nahradila je savana, každoroční záplavy odplavují úrodnou vrstvu půdy, nechráněnou žádným porostem, zemědělci postupují při získávání nové půdy stále dál od pobřeží do hor a koloběh pustošení vegetace a znehodnocování půdy erozí se opakuje. Dnes je již více jak polovina veškeré půdy na Madagaskaru úhor a už v r. 1973 shořelo více jak 2 mil. hektarů lesů, savan a stepí původních porostů. Dnešních 50 chráněných území (celková plocha cca 1,7 mil. ha) představuje snahu zachránit ještě co se dá. Situaci mnohdy ještě komplikují různé místní tradice i některé  předpisy, v důsledku bránící záchraně ohrožených druhů.